Spontánní potrat
To zranění po spontánním potratu pochází od lidí, kteří to myslí dobře. "No, však to nebylo tak staré." "Vždycky můžete mít další dítě." "Prochází tím mnoho lidí."
Spontánní potrat je tragédií, kterou mnoho lidí nepochopilo. Nejsou si zcela jisti, jak potěšit přátele nebo příbuzné, kteří utrpěli tuto ztrátu.
Neexistují žádná kouzelná zaříkávadla, ale je zde jedna zásadní pravda, která musí stát zcela v popředí: spontánní potrat je ztrátou dítěte, které je zrovna tak skutečné a hodnotné jako jakékoliv jiné dítě bez ohledu na věk. Žena po spontánním potratu je rodičem, který ztratil dítě, stejně jako jeho otec.
Ve společnosti, která je stále legislativně a kulturně slepá k nenarozeným dětem, mnoho lidí trpí iluzí, že spontánní potrat nepůsobí rodičům tolik smutku jako ztráta "skutečného dítěte". A to je právě to, co tak moc bolí. Nikdy nemůžeme někoho utěšovat, pokud třeba i jenom ve skrytosti předpokládáme, že osoba, kterou ztratili, nebyla skutečná.
Dr. Byron Calhoun, prezident Americké asociace porodníků a gynekologů pro život, pozoroval, že dříve byla ztráta dítěte před nebo během porodu často v medicínské literatuře označována za něco, co se jakoby nestalo, ale že nyní narůstá větší povědomí o smutku doprovázející takovouto ztrátu. Dr. Calhoun vytvořil dokonce hospicový program pro nenarozené děti.
Tak jako lékařská komunita dělá pokroky v citlivosti a pochopení těchto faktorů, musíme to učinit i my všichni ostatní. Naše láska, soucit a porozumění těmto faktorům může přinést uzdravení rodičům, kteří trpí v souvislosti se spontánním potratem. Pojmenování těchto dětí, které zemřely, je důležitým momentem ve vyrovnání se s realitou. Započítání těchto dětí je také důležité, takže pokud je rodič dotázán, kolik dětí má, dítě, které zemřelo před narozením, by mělo být také započítáno.
Vzpomínám si na první pro-life plakáty, které jsme vyvěsili zde v naší komunitě na Staten Island v New York. Znázorňovaly vyvíjející se nenarozené dítě. Jedním z prvních telefonujících byla žena, která ztratila dítě v důsledku spontánního potratu. "Nedokážu popsat, jak utěšující byl pro mne váš plakát. Děkuji." To bylo všechno, co řekla.
Možná, že důvodem pro to, že to bylo utěšující, byl fakt, že někdo veřejně vyslovil to, co ona v soukromí věděla: bylo to skutečné dítě. Záleží na životě tohoto dítěte a je úplně jedno, jak dlouho trval. Záleží na smrti tohoto dítěte a je úplně jedno, kolik lidí nebude plakat. A záleží na mé lásce k tomuto dítěti, i když to nikdo jiný neví.
Pane, potěš všechny rodiče, kteří trpí ztrátou svých dětí v jakémkoliv věku. Přijmi je do svého milujícího náručí a dej nám sílu až do dne, kdy nám je v nebi vrátíš. Amen.
Jak se provádí umělý potrat
Praktické zkušenosti - nebojte se ptát
Člověkem od početí
Vnucená "svobodná volba"?
Co to je postabortivní syndrom?
P. Frank Pavone
