Postabortivní syndrom je souhrn především psychologických příznaků objevující se v důsledku prožitého umělého potratu. Jde o prožité trauma zasahující nejen ženu, ale také partnera-otce dítěte, jejich děti, rodinu a přátele, kteří se účastní rozhodnutí o potratu, a lékařský personál, který se na usmrcení dítěte podílí.
Jako u každého traumatu se jedinci často snaží "zapomenout" na zlý zážitek a popírají nebo přezírají jakoukoli bolest, která může následovat.
Příznaky postabortivního syndromu se nemusí nutně projevit současně
všechny najednou. Také není pravděpodobné, že některá žena
prožije kompletní vyjmenovaný seznam. Některé příznaky se mohou
objevit okamžitě po potratu a ostatní mnohem později. Pokud se
ztotožníte s více než dvěma takovými symptomy, je možné, že
prožíváte postabortivní syndrom.
1. Vina
Vina je to, co člověk cítí, když přestoupí svůj vlastní
morální standard. Pro ženu, která dojde k přesvědčení, že dovolila zabít své nenarozené
dítě, je tíha viny neúprosná. Existuje pramálo útěchy pro ženu,
která se provinila proti jednomu z nejsilnějších přirozených instinktů:
ochraně, kterou matka poskytuje svým mláďatům. Ve skutečnosti
mnoho trpících žen věří, že jakékoli nešťastné události,
které se staly po potratu, byly nevyhnutelné, protože "si to zaslouží".
2. Úzkost
Úzkost je definována jako nepříjemný pocitový a fyzický
stav prožívání strachu a obav, který se projevuje jako napětí
(neschopnost odpočívat, vznětlivost apod.), tělesná odezva (závrať,
bušení srdce, žaludeční nevolnost, bolesti hlavy, atd.), obavy
o budoucnost, potíže soustředit se a neklidný spánek. Velká část této úzkosti je vytvářena rozporem mezi morálními standardy ženy a jejím rozhodnutím potratit. Velmi často žena nespojuje svoji úzkost s postabortivním syndromem, a přesto se začne podvědomě vyhýbat všemu, co se nějakým způsobem týká dětí.
3. Psychické "otupění"
Mnoho žen po potratu žije v tajném rozhodnutí, že se nikdy znovu nenechají postavit do tak zranitelné pozice. Důsledkem je, že často bez vědomého rozhodnutí tvrdě pracují, aby udržely své pocity pod přísnou kontrolou a tím se chránily před prožitkem bolesti pocházející z toho, co se stalo, ale také tímto způsobem do značné míry omezují své schopnosti vytvářet
a udržovat blízké vztahy. Mohou mít pocit, jakoby se jejich život odehrával jiné osobě.
4. Sklíčenost a myšlenky na sebevraždu
Každý z nás čas od času prožívá sklíčenost, ale její následující formy jsou bezpochyby obvyklé u žen, které zažily potrat:
Smutná nálada - pohybující se od pocitů melancholie až po úplnou beznaděj.
Náhlé a nekontrolovatelné výbuchy pláče - jejich zdroj se zdá být naprostým tajemstvím.
Zhoršené sebepojetí - cítí se naprosto nedostatečná ve své schopnosti fungovat jako "normální" žena. Příznakem jsou poruchy spánku a chuti k jídlu a sexuální poruchy.
Snížená motivace - k běžným životním aktivitám. Věci, které naplňovaly její život před depresí se nyní zdají být nezajímavé.
Rozvrácení mezilidských vztahů - kvůli obecnému nedostatku nadšení pro veškeré aktivity. Toto se zvláště projevuje ve vztahu k jejímu manželovi nebo partnerovi, zejména pokud byl spojen s rozhodnutím pro potrat.
Myšlenky na sebevraždu - nebo přílišné zaujetí smrtí.
5. Syndrom výročí
Asi 54% žen, které potratily, hlásí nárůst symptomů postabortivního syndromu v období
kolem výročí potratu a/nebo termínu porodu potraceného dítěte.
6. Opětovné prožívání potratu
Velmi častá událost popisovaná ženami je náhlý úzkostný, vracející se "záblesk vzpomínky" na potratový zákrok, který se často vyskytne během situací, které připomínají některý aspekt potratu, jako například rutinní gynekologická prohlídka, nebo dokonce zvuk vysavače.
"Záblesky vzpomínek" se také vyskytují ve formě vracejících se nočních můr o dětech obecně, nebo o potraceném dítěti konkrétně. Tyto "sny" obvykle zahrnují témata ztracených, roztrhaných, nebo plačících dětí.
7. Přílišné zaujetí pro opětovné otěhotnění
Významné procento žen, které potratily, znovu do jednoho roku otěhotní a mnoho dalších vyjadřuje přání opět počít co nejdříve. Nové děťátko, někdy zmiňované jako "dítě zadostiučinění", může představovat nevědomou žádost nahradit ono, které bylo potraceno.
8. Úzkostná starost ohledně otázek plodnosti a rození dětí
Běžným příznakem postabortivního syndromu u žen je obava, že už nikdy neotěhotní nebo že nebudou schopny dítě donosit. Některé očekávají, že budou mít postižené dítě, protože "se diskvalifikovaly být dobrými matkami". Mnohé řadí tyto obavy k trestům od Boha.
9. Přerušení procesu přilnutí ke stávajícím a/nebo budoucím dětem
Ženy po potratu si nedovolí opravdově přilnout k jiným dětem, protože se obávají další drtivé ztráty. Jinou běžnou reakcí je zadostiučinit za své jednání ve vztahu k potracenému dítěti tím, že se chtějí stát nejdokonalejší matkou na světě vůči svým ostatním nebo budoucím dětem.
10. Pocit viny z přežití
Většina žen nesvolí k umělému potratu z malicherných důvodů. Obvykle se nacházejí uprostřed srdcervoucí situace, ve které se obávají, že mnoho ztratí, jestliže dítě donosí. Nakonec se rozhodnutí scvrkne na žalostné "buď já, nebo ty a já volím sebe". Ale zatímco potrat je osvobodí od jejich současného traumatu, často v nich vytvoří nepolevující pocit viny za to, že zvolily vlastní pohodlí před životem dítěte.
11. Vznik poruch příjmu potravy
U některých žen, které podstoupily potrat, se rozvine anorexie nebo bulimie. Podstatný přírůstek váhy nebo její závažný úbytek je spojen s nepřitažlivostí, která snižuje šanci na nové otěhotnění. Za druhé, to, že se stávají neatraktivními, slouží jako forma sebetrestání a utvrzuje je ve víře, že jsou nehodné pozornosti kohokoliv. Za třetí, extrémní chování ohledně jídla představuje způsob sebevlády pro ženu, která má pocit, že se její život úplně vymyká kontrole.
12. Zneužívání alkoholu, léků nebo drog
Užívání alkoholu, léků nebo i drog často slouží jako sebeléčení, jako způsob vypořádání se s bolestnými vzpomínkami na potrat. Bohužel žena, která se utíká k této formě úlevy, nakonec shledá, že sama má nejen více problémů, ale také méně prostředků, kterými by je mohla řešit.
13. Jiné sebetrestající nebo sebeznehodnocující chování
Kromě poruch příjmu potravy a zneužívání návykových látek může žena po potratu také navázat nevhodné vztahy, stát se promiskuitní, nestarat se o sebe po zdravotní stránce nebo záměrně se zraňovat (se trestat) emočně a/nebo tělesně.
INFORMACE
Nabízíme zasílání informací, pozvánek a zpráv o dění u nás
a v zahraničí.
