|
Eugenická vyšetření
Některá z vyšetření v těhotenství jsou eugenická - slouží pouze k vyhledání postižených dětí aby mohli být usmrceny. Všichni rodiče by si měli uvědomit, že eugenická vyšetření nejsou povinni podstupovat a lze je jasným a rozhodným způsobem odmítnout.
Týká se to nejen amniocentézy, která je invazivní a může zkomplikovat průběh těhotenství, ale už i základního tripple testu. Jeho zkreslení roste s věkem maminky a po 35. roce jsou výsledky zcela zavádějící.
Je nutno počítat s tím, že ve většině případů se rodiče setkají s nepochopením lékařů a zdravotních sester a s přesvědčováním o správnosti jejich eugenického postupu. Pro oba rodiče, ale především pro maminku, která je během těhotenství mnohem citlivější a zranitelnější, jsou situace týkající se jí a jejího dítěte velice těžké. Odmítnutím eugenických vyšetření si rodiče ušetří mnoho zbytečných stresů a obav v následujících měsících. Na narození případně postiženého dítěte se totiž nelze nijak rozumně připravit. Prožitý stres naopak vždy negativně ovlivňuje křehký vývoj nenarozeného dítěte.
Eugenický přístup
Zdravotní stav je sledován pro zachování zdraví maminky a jejího dítěte. Při sledování vývoje dítěte (plodu) se však pátrá po vývojových vadách nebo genetických odchylkách. Cílem těchto eugenických vyšetření je vyhledání potenciálně nemocných nenarozených dětí a následně je rodičům doporučeno jejich usmrcení - umělý potrat. Rodiče jsou vždy s případnými špatnými výsledky vyšetření odborně seznámeni a postaveni před rozhodnutí, zda dítě ponechají naživu. Odmítnou-li rodiče umělý potrat, stává se v případě podezření na těžké postižení dítěte, že je na ně ze strany lékařů, rodiny i společnosti vykonáván nátlak. Avšak i v případě, že se u dítěte prokázalo postižení, které lékaři označují za neslučitelné se životem, je z psychického i zdravotního hlediska maminky mnohem lepší dítě donosit, i kdyby mělo zemřít ještě před narozením či brzy po něm. Jde však o velmi řídký jev. Spíše se jedná o záminku lékaře pro získání souhlasu váhajících rodičů s usmrcením jejich postiženého dítěte.
Následující vyšetření se provádějí výhradně za účelem vyhledání nemocného dítěte v lůně matky a jeho následného usmrcení v co nejranější fázi těhotenství. Protože plodu nelze během těhotenství na základě těchto vyšetření nijak pomoci, je rozumné je důrazně odmítnout.
V 16. týdnu těhotenství se provádí tzv. tripple test. Jedná se o vyšetření výše hladin tří hormonů v krvi (AFP, hCG, uE3), ukazující na vrozené vývojové vady a chromozomální odchylky. Podle vzájemného poměru hladin hormonů a věku matky se dá usuzovat na podezření na vývojovou vadu. Jedná se např. o možnost rozštěpu páteře nebo břišní stěny dítěte nebo častěji o chromozomální poruchu (např. Downův syndrom). U každého výsledku je uveden závěr vyjadřující pravděpodobnost např. 1 : 300 (jedno dítě nemocné na třista zdravých). Matce je pro potvrzení špatného výsledku nabídnuto vyšetření plodové vody - amniocentéza. Pokud tripple test není zcela přesně načasován, jsou výsledky zavádějící a chybovost tohoto testu vysoká. I když se později při amniocentéze podezření vyvrátí, je matka zbytečně do konce těhotenství stresována.
Do 20. týdne se v případě pozitivního výsledku tripple testu a nebo v případě dalších indikací (rodinná anamnéza, věk matky) provádí vyšetření plodové vody - amniocentéza [AMC]. Za kontroly ultrazvukem se propíchne břišní stěna matky, stěna dělohy a plodové obaly, aby se jehlou odebralo malé množství plodové vody, z níž se provedou potřebná vyšetření. Výsledky jsou k dispozici během tří týdnů. Po tomto invazivním vyšetření dochází až v 5 % k těhotenským komplikacím a asi 1-2 % žen spontánně potratí.
Podezření na vývojové vady
Pokud amniocentéza či jiná vyšetření prokáží riziko postižení dítěte, musí se matka připravit na to, že může být přesvědčována, aby své dítě nechala potratit. Umělý potrat z genetických důvodů se provádí do ukončeného 24. týdne těhotenství. Zpravidla se podají prostaglandiny, vyvolávající velmi silné děložní stahy, které vypudí vyvíjející se dítě. Kontrakce jsou mnohem silnější než u běžného porodu a mají dítě během takto vyvolaného předčasného porodu zabít.
|
|
|