Žaluji (1941) - moderní propagace eutanazie ve Třetí říši
Nacistická filmová politika začala po Hitlerově nástupu k moci a po vzniku nacistické diktatury v Německé říši je nedělitelně spojena s Goebbelsovým Říšským ministerstvem pro osvětu a propagandu. Možnostmi filmu byli osobně fascinováni Joseph Goebbels, Hermann Göring a Adolf Hitler. Tématu eutanazie byl věnován hraný film
Ich klage an ("Žaluji") z roku 1941.
Realita a mediální masáž společnosti
Námětem byl román v dopisech
Sendung und Gewissen napsaný už v roce 1935 autorem Hellmutemh Ungersem. SS-Oberführer Viktor Brack, který v Hitlerově kanceláři řídil Aktion T4, pověřil Hermanna Schwenningera, aby napsal nový scénář.
Aktion T4 byl projekt, v jehož rámci byly ze zdravotních důvodů zabíjeni duševně nemocní nebo tělesně postižení lidé (včetně dětí) v počtu 275 tisíc a který byl pouze klínem k dalšímu vyhlazování. V rámci Aktion T4 byly vyzkoušeny plynové komory včetně Cyklonu B a nápadu maskovat plynové komory jako sprchy – vše bylo později rozmontováno a včetně lékařského personálu použito v koncentračních táborech na východě.
Zásada úspěšné manipulace - téměř nepřehánět
Režisér Wolfgang Liebeneiner však Schwenningerův návrh scénáře zamítl. Z Hitlerovy kanceláře dostala pracovní skupina nový pokyn, aby napsali scénář "o eutanazii, o vyhlazení života nehodného žití. S ohledem na okolnosti doby jsme došli k přesvědčení, že se musíme vyhnout všemu, co by připomínalo úmyslnou reklamu, výslovně se varovat naprosto všeho, co by nepřátelsky zaměřené osoby mohly považovat za hrozbu ze strany státu."
Vývoj příprav filmu
Nový scénář nesl pracovní název "Tři lidé – Film o Zákoně srdce" a týkal se plánovaného zákona "Sterbehilfegesetz", který však z důvodu protestů z církevních kruhů nebyl vydán. Návrh scénáře přináší trojúhelník mezi ženou a dvěma muži a nechává manžela – lékaře, aby se stal pachatelem v rodině. I tento návrh byl přepracován. Liebeneiner z něho převzal „zmaření nehodnotného života" jako skryté klíčové poselství. Hotový film obsahuje prvky trojúhelníku z druhého návrhu, velkou soudní scénu z prvního návrhu a pozměněný vedlejší děj rodičů, kteří touží po smrti svého velmi těžce postiženého dítěte a v podstatě znamená obhajobu zabíjení dětí i přes nesouhlas jeho rodičů.
Poslední úpravy
Originální verze byla dokončena v květnu 1941 a ještě v červenci a srpnu byla pozměněna přísnými zásahy cenzury. Příčinou byla kritika eutanazie v pastýřském listu katolických biskupů, čteném 7. 7. 1941 na kazatelnách, i otevřené kázání biskupa Klemense Augusta hraběte von Galen dne 3. srpna 1941. Byly vystřiženy útoky proti náboženským výhradám i scény naléhavých pokusů o obrácení ve víře. Dále byly vyňaty nacistické konverzační obraty a symboly. Dokonce ani usmrcení nemocného pokusného zvířete už nebylo bezprostředně vidět.
Reakce veřejnosti na film
V soudobém časopisu Zeitschriftendienst. (Berlin: vydavatelství Verlag Pressebericht, 1939-1945) se novinářům dávají jako předloha pro "filmové zpravodajství" tyto pokyny:
"Film Žaluji - Ich klage an" se v rámci dojímavého příběhu zabývá otázkou, zda má být lékař oprávněn ve zvláště výjimečných případech zkrátit nevyléčitelně nemocnému člověku na jeho přání jeho utrpení. V obrazech a v dialogu scénáře se s maximální lidskou vážností a lékařskou odpovědností rozebírá už dlouho diskutovaná otázka z oblasti medicíny a práva. I když by se velmi nabízelo zmínit zřejmou snahu pojmout hlavní myšlenku uměleckým způsobem, přesto se toho musíme vyvarovat a chceme pouze ocenit umělecký obsah tohoto filmu, k samotnému problému a k navrhovanému řešení však nechceme jakoukoliv formou zaujímat prozatím ani positivní ani negativní stanovisko, ani v samostatných příspěvcích. Rovněž se raději vyhněme výrazu "Euthanasie". Mimořádně napínavý a dobře postavený filmový příběh natočený podle románu Hellmutha Ungera navíc nabízí díky vynikajícím hereckým výkonům ... dostatek látky pro plodné umělecké ztvárnění." – ZD č. 5384: 125. vydání, 19. září 1941
Po 2. světové válce ohodnotil Lexikon mezinárodního filmu tento film takto:"Propagandistický film Třetí říše k otázce euthanasie. [...] Dramaturgicky zdařile vybudovaný, velmi sugestivně inscenovaný agitační film sloužil nacistickým orgánům k ospravedlnění jejich systematického vyhlazování duševně nemocných a k psychologické přípravě zákona o asistované smrti 'Sterbehilfegesetz'."
Nepatrný posun u lékařů
Promítat nebo držet film "Ich Klage An" je v současné době v Německu i Rakousku zakázáno. Manipulace je zde zvládnuta vskutku mistrně. Filmy současné doby obhajující zabíjení formou eutanazie promítané v kinech jako "Anglický pacient" nebo "Million Dollar Baby" a další jsou ve srovnání s tímto Goebbelsovým dílem bezzubým kýčem.
Při shlédnutí filmu je třeba mít na paměti to, co řekl Leo Alexandr, psycholog a pozorovatel Norimberského procesu s lékaři: "Ať už tyto zločiny dosáhly nakonec jakýchkoli rozměrů, všem, kdo je vyšetřovali, začalo být záhy jasné, že počátky byly téměř bezvýznamné. Vše začalo sotva patrným posunem důrazu v základním postoji lékařů. Prvním krokem bylo přijetí názoru, který je základem hnutí pro eutanazii: že totiž existuje něco jako život, který nestojí za to, aby byl žit."
Další odkazy
Eutanazie – konec lidskosti
Co je eutanazie a její dopady
Další kroky po legalizování eutanazie
Jak vypadá umírání
Film "Žaluji" - moderní propagace eutanazie ve Třetí říši
Diktatura a lékařská věda
Eutanazie nejen pro věřící
